Péče o kudrnatý kabátec rytíře

Tajný spis pevnostního lazebníka pro úpravu srsti belgického ovčáka Laekenois

Vítej, poutníku a ochránce našeho plemene! Pokud po tvém boku kráčí věrný Laekenois, jistě jsi už zjistil, že jeho největším poznávacím znamením – hned po neutuchající chuti vymýšlet lumpárny a hrdinně bránit tvůj gauč – je jeho jedinečná, drátovitá a přirozeně rozcuchaná srst.Na první pohled může nezasvěcenému kolemjdoucímu připadat, že tvůj rytíř právě vstal z postele po divoké hostině a zapomněl se učesat. A přesně tak to má být! Tento rustikální, lehce nezkrotný kabátec je totiž jeho živou zbrojí, která ho po staletí chránila před belgickým deštěm, trním i mrazem. Aby však tato zbroj nezačala připomínat starou zplstnatělou rohožku, potřebuje občas moudrou ruku pevnostního lazebníka.

Zde je pět svatých přikázání z tajného lazebnického spisu, kterými se musí říditi každý, kdož chce o kabátec svého rytíře pečovati s láskou a ctí:

První přikázání: Nůžky a strojek jsou pod trestem vyhnanství!

Než se pustíš do práce, vryj si do paměti nejdůležitější zákon naší pevnosti: Laekenois se nikdy nestříhá.
Strojek ani efilační nůžky do brašny lazebníka nepatří. Kdybys na něj vzal nůžky, dopustil by ses těžkého zločinu proti přírodě – hrubý chlup by změkl, zesvětlal, ztratil svou samočisticí schopnost a v prvním podzimním lijáku by tvůj udatný rytíř nasákl vodou jako kuchyňská houbička.Stejně tak si pamatuj, že Laekenois není teriér ani pudl. Netrimuje se "na holo" do hladka. Úkolem lazebníka není vyrobit ze psa uhlazeného dvořana, ale pouze odstranit starou, odumřelou srst a uvolnit místo novým, tvrdým chlupům. Správně upravený Laekenois má mít stále svou typickou délku kolem šesti centimetrů a výraz "právě jsem se vrátil z důležité výpravy a vůbec mi nevadí, že mi trčí vousy do všech stran".

Druhé přikázání: Bez poctivého náčiní a měšce pamlsků do lazebny nevstupuj!

K údržbě srsti nepotřebuješ žádná alchymistická kouzla, jen šetrné nástroje a pořádnou zásobu úplatků (protože žádný hrdý rytíř bez masové odměny v lazebně dlouho nepostojí):

• Vlastní prsty a trimovací kámen (nebo gumové návleky): Tvůj nejdůležitější nástroj. Prsty mají cit – poznáš jimi přesně, který chlup už dosloužil a jde ven sám, a který se ještě drží svého místa jako klíště.
• Tupý trimovací nůž (hrubý a střední): Pozor, nůž nesmí srst řezat! Slouží pouze jako pevná opora pro tvůj palec, aby zralý chlup při vyškubnutí neproklouzl.
• Kovový hřeben s řídkými a středními zuby: Na pravidelné provětrání kabátce a vyčesání uvolněné podsady.
• Podčesávací hrabičky (s tupými háčky): Používají se s velkým citem pouze v době línání, kdy ze psa padá tolik vlněné podsady, že by se z ní dal uplést svetr pro celou posádku hradu.
• Kvalitní kartáč (tzv. pudlák): Na jemné rozčesání delší srsti na kalhotách a ocasu.

Třetí přikázání: Svolávej rytíře k lazebníkovi v pravý čas!

• Velká jarní a podzimní očista (1× až 2× ročně): Na jaře a na podzim srst přirozeně dozrává. Tehdy je ten pravý čas svolat rytíře k lazebníkovi na důkladné protrimování (probrání) odumřelé krycí srsti i staré podsady.
• Průběžná prohlídka (jednou za 1 až 2 týdny): Krátká a laskavá kontrola hřebenem zabrání tomu, aby se pod hrubou krycí srstí začaly tvořit tajné zplstnatělé pevnosti – zejména za ušima, pod obojkem a na zadních bězích.

Čtvrté přikázání: Vždy nejprve provětrej podsadu a teprve pak trhej s citem!

• Před úpravou nekoupat: Čistá a vymydlená srst klouže mezi prsty jako namydlený úhoř. Rytíře upravuj vždy nasucho (koupel si nech až za odměnu o pár dní později, kdy se uzavřou kožní póry).
• Vyvětrání kabátce: Vezmi řídký kovový hřeben a srst důkladně pročeš až ke kůži. Tím vyženeš odumřelou vlněnou podsadu, která jinak brání kůži dýchat a způsobuje cuchání a plstnatění. V době silného línání si můžeš opatrně pomoci hrabičkami (vždy po směru růstu srsti). Jakmile hrabičky neberou jen chuchvalce podsady, okamžitě je odlož – nechceš přece psa oškubat jako husu před posvícením.
• Technika pevné, ale jemné ruky: Jednou rukou vždy lehce napni kůži psa. Druhou rukou uchop mezi palec a ukazováček (nebo o plochu tupého nože) pouze nejdelší, vyčnívající a vybledlé chlupy a krátkým pohybem po směru růstu je vytrhni. Netrhej celé chomáče najednou, to by se tvůj rytíř právem urazil! Vybírej jen "přezrálé" chlupy, které jdou ven úplně bez odporu a bezbolestně.

Páté přikázání: Cti každou část rytířovy postavy podle jejího poslání!

• Trup a záda: Prober nejdelší odumřelou srst tak, aby kabátec působil celistvě a zachoval si svou typickou zvlněnou strukturu.
• Hlava, vousy a obočí: Tady sídlí pravý výraz plemene! Srst na čenichu a kolem očí musí zůstat rozcuchaná a delší (tvoří typické kníry a rozježené obočí). Nikdy ji netrimuj do hladka – odstraň jen jednotlivé přerostlé nebo slepené chlupy (například ty, na kterých ulpěla vzpomínka na včerejší večeři).
• Uši: Uši rytíře mají být pevné, vztyčené a bez třásní. Přerostlé jemné "létající" chloupky na okrajích a povrchu uší opatrně vyškubej prsty, aby vynikl jejich čistý trojúhelníkový tvar a uši nepůsobily jako antény.
• Nohy a ocas: Zde se netrimuje do krátka. Pouze pečlivě vyčeš podsadu, rozčesej případné cucky a prsty vytahej jen jednotlivé, příliš dlouhé "cáry" chlupů, aby nevlály ve větru jako potrhaný prapor.

Slovo lazebníka na závěr

Pamatuj, poutníku, že práce v lazebně není jen o parádě na výstavním poli, ale především o zdraví kůže a pohodlí tvého psa. Trpělivá práce rukou navíc skvěle utužuje přátelství mezi pánem a jeho věrným rytířem – zvlášť když je celá procedura spravedlivě vyvážena dostatečným množstvím masových dobrot a drbáním za ušima.